Nebojte se, nemám v úmyslu rozpoutat diskuzi o učivu z matematiky ani sdílet své zkušenosti s počítači či programováním (už proto, že kromě toho, že právě u počítače sedím a klapu na klávesnici, s ním téměř žádné zkušenosti nemám). Chci se jen podělit o to, co mě asi před rokem a půl zaujalo při jedné přednášce na exerciciích s P. Anthonym v Koclířově. Mnozí už možná víte, co přijde, a tak bych už ani nemusel psát dál, ale pro ty ostatní budu pokračovat.
Přednáška byla zaměřena na téma vztahu mezi Bohem a člověkem a hodnoty a důstojnosti, které do nás Bůh vložil. Proč jsem tedy zmiňoval nějaké cifry? Jednička a nula jsou různá čísla a tak mají i různé hodnoty. Podle toho také hrají každá svou, obě však důležitou, roli. Jelikož nejsou ve hře žádná jiná čísla, je asi zřejmé, že jednička bude představovat Boha a my se musíme spokojit s tím, že jsme jen obyčejné nuly. První co nás asi napadne je: „Bůh je něco, ale já nejsem nic.“ - a je to tak správně, ale můžeme se na to podívat i trochu jinak.
U jedničky nám je jasné, že má svou určitou hodnotu. Ale s nulou je to trochu složitější. Nula sama osobě není nic, ale když zaujme správné místo, ukáže se, že jakousi hodnotu má. Když si nula připadá důležitá a staví se před jedničku, je tam zbytečná, a to i v případě, že by těch nul bylo třeba sto – číslo vždy přečteme jako „jedna“. Postaví-li se však za jedničku, můžeme pozorovat jakýsi zázrak. Z jedničky je desítka! Po připojení další pokorné nuly, která uzná jedničku jako větší než je sama, se číslo zvětší o devadesát. Přijdou-li další čtyři nuly, máme milion! A tak by to mohlo jít až do nekonečna (pokud bychom však našli dostatek pokorných nul).
Co z toho tedy vyplývá pro nás? Půjdeme-li životem sami, jak se říká „na vlastní triko“, bez Boha (a je jedno, kolik nás bude), nebude mít náš život smysl ani žádnou reálnou hodnotu. Když si budeme připadat důležitější než Bůh, a postavíme se před něj, stále budeme „nic“. Ale zaujmeme-li správný postoj (tj.: „Ty buď Pane na prvním místě v mém životě, Ty mě veď, já se podřizuji Tobě a Tvé vůli.“), pak náš život dostává od Boha hodnotu, stáváme se velmi důležitými a nezanedbatelnými.
Bůh je ten, který nám dává hodnotu. I když upadneme, utečeme od Krista nebo jej odmítneme, stále máme jakousi potenciální hodnotu, která má svůj smysl, když ji nabídneme Pánu.
My - nuly - dáváme teprv Bohu tu správnou hodnotu. Teda když si stoupneme za něj!
Ahoj, dovolil jsem si na naše stránky dát odkaz na tento článek, mám za to, že by bylo dobré, kdyby si to dotyční uživatelé stránek přečetli. doufám, že ti to nevadí :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.